Vidět dobré

Hodně v módě je teď mluvit o tom, jak důležité je mít fokus na to co chcete. Soustředit se jen na to, čeho chcete mít v životě více.

Můžu říct za sebe a víte i z FB-uzavřené skupiny, že se snažím vidět to dobré co mne potkává a vědomě se v tom máchat. No někdy se snažím si aspoň namočit prst.

Dobré, dobré, dobré

Tohle teď  řeším. Dívat se po dobrém. A hned mi vyskočí myšlenka, můžu si to dovolit? Budu to ještě já? Jsem to já? Jak a kde pak dám ty destruktivní myšlenky s kterými tak dlouho žiju? A co lidé se kterými se stýkám? Co ti řeknou na to, že se delší dobou trápím a teď otočím? Jak to vezmou? Nejsem naivka říct, že jsem ok, když moje osobní i finanční situace je do nebe volající?

Víte, poslední dobou jsem byl ohlodaný na kost. Ale viděl jsem, že osobně i pracovně směřuji dobrým směrem. Prostě to co nejde jsem ignoroval. Fungoval jsem jak dobře namazaný stroj. Ale kde byly ty věci jako osobní rozvoj, čtení, meditace a to ostatní čemu věřím?

Řeknu vám. Osobní rozvoj jsem pojal prakticky a jezdím a chodím na semináře a denně cvičím. A to ostatní? Není čas. Sháním peníze abych se ze všeho dostal, ale i tak. Den má minimálně 16 bdělých hodin.

Jak říkám. Snažím se do té dobroty denně aspoň namočit.  Při venčení psa, úsměvem na prodavačku. Občas jen hledím a jsem. Pak musím říct, že přijdou výčitky a myšlenky typu, jo, a zase jsi se nepřiblížil k cíli. Finančně, osobně ani vztahově ses neposunul. Hledáš dobré, ale to co bys měl řešit pořád co ti síly dovolí, to neřešíš.

Dilemata

A zároveň  mám dilema, zabrat, ale jak když nevím ani za co ani jak? To co znám dělám. Anebo si tou mizérií prostě projít tak vědomě jak to jde? Občas si vyčítat, občas být beznadějně v řiti a třeba jen jednou za den vidět záblesk toho dobrého?

A někdy je to jen tak, prostě tak dobré. Nedávno jsem zase slyšel, pokud jsi v napětí. Vypusť vše a jen buď.

Přiznám se, že nevědět jak to se mnou bude dále mne ničí. Opadne to až tehdy když se do té dobroty aspoň trochu namočím. To, že nevím se snažím řešit, když jsem ok. Někdy i na sílu, z obou pohledů na věc si snažím vybrat.

Mate mne ale, že jsem byl ok, vše bylo ok. Tedy-fungoval jsem. Ale zároveň jsem se odklonil od meditací, a dalších věcí, mám je tedy nechat jít? To nechci. Jak to skloubit? A co je tedy dobré v tom zvládnout prezentaci projektu v HUBu? Když se honím za tím, abych to dobře podal?

Vylézt ze své komfortní zóny je další hodně skloňovaný termín. To je totiž to co dělám dnes a denně. Volám známým, snažím se obnovit vztahy, chodím na semináře, i mezi lidi, prezentuji lidem, které potkám to co dělám. I úplně neznámým lidem. Od základní školy jsem nebyl tak společensky aktivní jako teď.

A to je další dilema, které mi vyskočí. Na jednu stranu je dobré se zakecat, zasmát se, i jen promluvit k neznámému člověku. Zvedne mi to náladu. Pak si ale řeknu, jo jde mi to,umím to,  jsem v klidu, ale není to to co chci. Co vlastně tedy já chci? Kdy to zase budu vědět? Na papíře vím přesně co chci. Mám to na papíře už nějakou dobu, a nemění se to. Mám to i na tabuli, kterou jsem si udělal. Problém je, že v sobě nevím, jak to na tom daném místě vypadá, kdo jsem já, co rodina, jaký postoj k nim zaujmout. Jako by ve mě nezůstal kámen na kameni. Prostě nevím kdo jsem.

Ještě, že mám teď psa, který mne z toho vytrhává. To, že se s lidmi bavím jednou ok, podruhé rozbitý, je každému jedno. Je to jako být za oponou. A z tama jen poslouchat co se kde děje. On mne drží v tom dobrém. A já se zpoza opony snažím to co se děje dávat do slov, do toho co dělám a vůbec do svých nálad.

Věřím

Snažím se věřit tomu, že i když nevím, jak to bude vypadat, tak, že to prostě přejde a bude lépe. Snažím se najít rovnováhu.

A tak možná bysme měli občas zabrat a občas jen být. Jet na 100% prostě nejde, když nevím kde pořádně jedu. Snad nedělám chybu, když to kombinuji. Myslím si, že bysme, už proto, že občas padáme do černého světa. Zhodnotit vše co se nám děje a věnovat si pozornost. Ty základy položit správně.

Pokud se sebou chcete začít něco dělat, projděte si nějaké mé články pro inspiraci. Stáhněte si 9 klíčů jak se dostat z deprese i bez léků.(POZOR není too doporučení léky přestat brát pokud už je berete, ale návod jak se znovu dostat do kondice.) A nebo přejděte rovnou k eBooku Jak z depresí jednou provždy. Provedu vás v něm, jak se jich zbavit.

A samozřejmě přeji hodně štěstí.

David Dovhun
Jsem Bloger, Hostitel přes AirBnB a Booking.com a autorem projektu Svoboda na vozíku. Jsem autorem eBooku Jak z depresí jednou provždy, Proč pronajímat přes AirBnB a další Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu. A mou vášní jsou plavání, fitness, cestování a hostitelství. Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 Klíčů jak se dostat z deprese i bez léků (POZOR-Není to návod, jak nebrat léky pokud už je užíváte)

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl/a se svým životem spokojený/á.

Komentáře
  1. Na Tvých článcích se mi opravdu líbí, že jsou ze života. Žádné vyčtené černobílé schéma. Taky mě to už napadlo – co je ještě OK a co je „lakování na růžovo“ přehnaným optimismem za každou cenu. Rozdíl jsi asi vystihl – OK je „aspoň namočit se do dobrého“, tj. něco dobrého si prostě najít. Přehnaný pozitivista si nepřipustí, že se v jeho životě děje něco špatného, před negativy zavírá oči a dělá, že nejsou, a stále vykřikuje, jak je všechno krásné… to je pochopitelně destruktivní.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Stáhněte si ZDARMA

    9 klíčů jak se dostat z deprese i bez léků

  • Ad
  • Nejnovější příspěvky
  • FB Komunita
  • Rubriky