Ve znamení pomalých změn

Původní plán byl takový, že si domluvím psychoterapie-doporučení psychiatričky po převozu PL. A zase budu psát, Mentorovat, pronajímat a s chutí se pustím do všech výzev. S tim co už vím mi přišlo dobré a nutné udělat tady hodně změn.

Přepsat e-book Ja z depresí… Vytvořit několik dalších a nejen Ebooků zaměřených na konkrétní problémy, ale i video tréninků nebo webinářů na různá témata, kde byste mohli v jeho průběhu psát otázky, které vás zajímají.

A díky tomu co jsem zažil vytvořit i on-line kurz nejen na to jak zvládnout deprese, ale obsáhnout několik nemocí o kterých vím a s problémy, které jsem sám už zvládnul.

Člověk míní, život mění…

A samozřejmě dělat a vést si svůj osobní život ke spokojenosti. Hmm. Člověk míní, život mění… Pár týdnů jsem se nemohl zbavit dojmu, že když mne propustili za špatné chování a bylo mi jak bylo, že bych se měl zaměřit jen na svou léčbu.

To jsem ale ve skutečnosti nakonec udělal. Věnuji se sobě a to je pro mne teď úplně nejvíc. Absolvuji kurz na Návyky a sebesdisciplínu-je to nutné a už jsem si odnesl několik důležitých věcí. Hodně se věnuji výchově psa, čtu, píšu, důsledně organizují svůj čas, cvičím, medituji nebo relaxuji u hudby nebo dobrého filmu. A lhal bych kdybych popřel i finanční a existenční problémy.

V tomto mi pomáhá právě organizování času a disciplína. Proto jsem do kurzu šel. Něco málo proč a v čem je to dobré jsem napsal na FB. A určitě napíšu daleko více. Jeden příspěvek nebo článek by byl asi málo.

Občas napíšu, posdílím příspěvek na FB, ale hlavně když už pracuji, tak na druhém projektu. Dává mi a baví mne teď prostě více.

Ještě, že nemusím stát u linky ve fabrice a jsem takto svobodný.

To, že jsem se zase pokusil o sebevraždu, že Blog budu psát stále i to že budu dělat změny a bude i pro lidi s dalšími diagnózami jsem napsal jen odběratelům Ebooků do e-mailu na konci roku. Za to se omlouvám.

Dnes chci říct tedy něco o novinkách, které příjdou, viz úvod a taky něco co jsem zatím nikdy nikomu neřekl nebo o tom ví jen pár lidí. Např.to, že jsem přijal a vzal nějakým způsobem za své diagnózy o kterých jsem v mých papírech už četl, jen jsem je nikdy nebral vážně. Mé psychiatrické diagnózy: vrozený depresivní syndrom, smíšená porucha osobnosti a schizoidní porucha.

S klidem

Protože jsem si v PL uvědomil zásadní věci. To, že se nemusím cítit a brát jako zkurvysyn-ani za své nedostatky nebo chyby v životě, ani za to, že se od 7 let snažím opakovaně zabít (celkem 13 pokusů o sebevraždu).

Protože když jsem byl několik dní zavřený na uzavřeném oddělení se schizofreniky (např.s vlkodlakem, Jamesem Bondem nebo Ježíšem), tak jsem tam s nimi i v sobě zároveň našel nějaký klid a uvědomil si, že většina lidí nehledá štěstí v podobě dokonalého absolutna-třeba výhry ve Sportce, ale ,,jen,, být šťastný takový jaký je nebo právě i tomu navzdory.

Mentoring

I když jsem potom pár dní nevěděl co se se mnou děje- viz článek Den po propuštění. Tak jsem si vyzkoušel i během PL i po propuštění, jaké je vést k osobnímu štěstí schizofrenika s chronickou negací (přesnou diagnózu tady dopíšu).

Nechtěl jsem si budovat v PL byznys, neměl jsem z toho ani korunu… Zkrátím… Ujistil jsem se, že šťastný a spokojený může být opravdu kdokoliv, s jakoukoliv psychiatrickou diagnózou. A to se správným přístupem a systémem komunikace, návyků a aktivit.

Mám za to, že štěstí-šťastný pohled na sebe a na svět nosí každý odjakživa v sobě a nemusí se ani zbavovat křivd z minulosti, jen si musí uvědomit kdo je i to, že vše je tak jak má s tím kdo je. I proto když se dostanu tam kde chci, začnu s Mentoringem přes Skype se všemi diagnózami.

Pomalu a v klidu

Když to vezmu v celku, už v PL jsem si myslel a teď to vím, že se ve mne hodně změnilo. Že je na stálo mou prioritou být v pohodě, nejen pracovat, ale i všemu ostatnímu říkat ne. A sice bude nějakou dobu trvat než zpracuji sám sebe, dám myšlenky do správného pořadí a dám správné místo i emocím. Ať to beru zhora, zdola, z každého koutu mysli, tak po x letech ,,možná i vůbec poprvé,, vím, že se už nechci zabít. Ale chci jít furt dopředu a ,,vzít si to co bylo beztak vždycky moje,,.

Nejde mi ale o to být tam hned, vzít si, dostat něco teď hned protože mám zrovna sílu a jsem nakopnutý, ale jít si svým tempem s tím, že vím, že toho dosáhnu.

To, že jde člověk pomalu nemusí znamenat, že nemůže dělat velké věci. Ale naopak velké věci potřebují čas. A v čase a opakování navíc získá stabilitu.

David


David Dovhun
Jsem Bloger, Hostitel přes AirBnB a Booking.com a autorem projektu Svoboda na vozíku. Jsem autorem eBooku Jak z depresí jednou provždy, Proč pronajímat přes AirBnB a další Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu. A mou vášní jsou plavání, fitness, cestování a hostitelství. Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 Klíčů jak se dostat z deprese i bez léků (POZOR-Není to návod, jak nebrat léky pokud už je užíváte)

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl/a se svým životem spokojený/á.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů