Příběh se šťastným, ješte ne koncem…

 

Rok s rokem se schází. Ti, kterým se daří, i ti, kterým méně, si chtě nechtě dělají inventuru toho co za rok stihli a v lepším případě i naplnili, z toho co si na tento rok zadali.

Chtěl bych Vám říct příběh i když je delší než 1 rok.

Před 7 lety

jsem měl hluboké deprese, nastavený na OFF režim, kdy jsem ,,zase“ nemohl dělat nic, všechno mi dělalo potíže, navíc jsem byl úplný asociál hlavně zavřený doma . Hodně jsme se se švagrovou hádali. Denně jsme na sobě něco našli. Já byl nepřizpůsobivý, ona nesnášela mé stavy a dávala mi to sežrat. Bil jsem se s tím, že jsem na vozíku. Naoko se snažil hrát haura, že vše zvládám a ,,kopal’‘ do lidí kolem. Sám v sobě jsem byl ale ztracený.

Nenáviděl jsem se, nesnášel svůj život a neviděl žádnou budoucnost.

Útěk

V té době jsem ale dostal 200 tisíc na zakoupení auta. A po jednom výstupu se švagrovou jsem se sebral, sbalil a odešel z domu s tím, že mi bude lépe někde jinde. Byt jsem pustil a odešel s jedinou taškou.

Nejdříve jsem se cítil jako vítěz. Ubytoval se v hotelu za 2000 kč/den. Chodil na večeře. Pil jako velký mazák whisky s ledem. Prostě frajer. Po pár dnech se mi ale nálada a beznaděj začaly vracet. No, přidal jsem si více whisky, lepší podniky. Abych se cítil dobře. Ale změna žádná, nic. A když to nestačilo, řekl jsem si, že je to místem a že si někde zajedu.

Pronajímal jsem si chalupy a domy. A pobýval každý týden na jiném místě v ČR. Všechno bylo ale jako v mlze a peníze mi z toho ne a ne pomoct. No zase jsem přidal více whisky. Ale šlo to ještě dál. Nenávist a zároveň lítost, že jsem nikdo…

Když mi nestačila ČR jel jsem vlakem do Vídně, a pak na Slovensko… Všude to samé, cizinec jak v hotelu, tak i sám v sobě. Navíc peníze rychle docházely.

Skončil jsem až na Ukrajině. To už byla poslední štace. Jeden den jsem v Užgorodu propil zbytek peněz s jedním holanďanem. A navíc mne nechtěli vzít na hotel a já zůstal spát sám na vlakovém nádraží v čekárně. Kde jsem nakonec zůstal až do vyhoštění… Ano vyhostili mne…

Jelikož jsem byl mezi lidmi, můj stav se ještě zhoršil. K nenávisti se přidalo vědomí, že jsem fakt bez… nemám domov, peníze, jsem sám…

 

Na bodu mrazu

Musel jsem somrovat, abych měl na cigarety a jak jinak na pivo. A po pár dnech, kdy jsem se vždy zřídil a obtěžoval na nádraží lidi, došla cizinecká policie, že nádraží i Ukrajinu musím opustit…

Na druhý den mne strčili do autobusu směr ČR a bylo hotovo.

V ČR mi došlo, že se nemám kde vrátit. Vyškrábal se na most, ze kterého jsem chtěl skočit. Tehdy někdo zavolal záchranku a odvezli mne do Léčebny. Kde mi jak na sviňu doktor řekl, že mám vrozený depresivní syndrom a budu s ním žit do konce života. Brečel jsem, litoval se, zpytoval svědomí, nadával na život a snažil se vidět aspoň nějaký náznak dobrého. Až jsem dal revers a ,,šel se zabít“, skočil z přístavní hráze do výpustě.

Dal jsem si šanci.

Probral jsem se v nemocnici se zlomeninami pánve a žeber. A tehdy jsem si slíbil, že s depresemi žít nehodlám. Už ne. Dostanu se z toho jednou provždy. Nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

Už od dob puberty jsem se zajímal o psychologii. Někteří lidí mi říkali, že jsem psychoterapeut amatér, ať si udělám školu, silná osobnost. Hodně lidí jsem svým sebevědomím vytáčel 😀 A tak jsem oprášil své vědomosti a pomalu vzkřísil i své zadupané sebevědomí. Začal jsem žít tak, jak si myslím, že je to správné. Úpřímný sám k sobě.

Musím říct, že jsem si vedl dobře. Byl jsem šťastný a spokojený. Od roku 2011 do 2015 jsem byl bez depresí. Ano. V roce 2015 mě deprese zase dostala. Sešlo se více věcí a já je nedal. Ale od roku 2015 jsem zase v pohodě.

Splnil jsem si, že jsem byl a i teď jsem šťastný. Bez nějakých pochmurných nálad. Začal jsem si věřit, že vše zvládnu. A jde to.

A když se jen zamyslím, co jsem si splnil letos… Rozjel jsem podnikání. Nemyslím jen blogování a prodej eBooku, ale i pronájmy bytu. Byl jsem několikrát na dovolené. Více jezdím na různé akce. Zase sportuji. A hlavně, můj vztah s rodinou je lepší. Bez většího přemýšlení vím, že jsem šťastnější a spokojenější, než tehdy i než když tento rok začal. Po všech stránkách.

Z kluka, který přišel o domov a byl beznadějně ztracený s výhledem depresí do konce života jsem zase našel sám sebe, žiju šťastný a spokojený život, ve kterém dělám co mne baví a jsem v pohodě.

Vím, že před sebou člověk neuteče a pokud chce něco změnit. Je třeba začít v sobě a od sebe.

Vám přeji, ať Váš výpis za letošní rok stojí za to. A kdyby ne, máte další roky před sebou. Za starým rokem zavřete dveře, co Vám měl dát, to Vám už dal a začněte na novo. Jsou to Vaše oči, Vaše vidění světa. Dejte si tu práci vidět ho lepší.

Začít můžete kdykoliv, ať jste v jakémkoliv stavu, v jakémkoliv věku i postavení. Jde to…

,,Dokážeš-li o tom snít. Dokážeš to’’.— Walt Disney

Přeji Hezké svátky a Šťastný Nový rok.

 

David Dovhun
Jsem Bloger, Hostitel přes AirBnB a Booking.com a autorem projektu Svoboda na vozíku. Jsem autorem eBooku Jak z depresí jednou provždy, Proč pronajímat přes AirBnB a další Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu. A mou vášní jsou plavání, fitness, cestování a hostitelství. Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 Klíčů jak se dostat z deprese i bez léků (POZOR-Není to návod, jak nebrat léky pokud už je užíváte)

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • FB Komunita
  • Ad
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 klíčů jak se dostat z deprese i bez léků

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky