Jak se tam jí a za co stojí?

img_0345

Druhá část rozhovoru s Renátou Mrozekovou, expertkou na Itálii a italské jídlo

Okrem Ríma si strávil niekolko dní aj pri mori

Ano, v Martinsicuru. Je to vlastně na druhé straně Itálie, na opačném břehu, cca 170 km od Říma.

Voda určite chladná, ale príjemná teplota vzduchu … ako si sa stravoval?

Znovu tě zklamu. První den šli všichni do pizzerie na večeři spojenou s ochutnávkami. Tam jsem nešel, protože jsme měl problémy s nohama. Asi bych to neuseděl.
Kromě výletů jsem se stravoval v apartmánu..

Maso jako takové jsem si nekupoval, protože jsem žádné kromě vakuovaného v obchodech neviděl. 
Jsou asi jen na zelenině…

Ale nakoupili jsme salámy. Sýry. Těstoviny. Zeleninu. Z toho jsem si dělal omáčky, které dělám doma. A ty byly moc dobré. Nechci hanit, ale naše supermarkety, je to rozdíl. Začnu asi nakupovat ve farmářských krámech.

Sýry mají jinou chuť a moc mi to nesedělo. Ty ovčí jsou fakt ovčí. Hutné.

Co ale bylo fajn – chodil jsem hodně na kafe do baru. A všude jsem dostal domácí koláčky.
Asi jim hodně záleží na tom, abyste se u nich cítili dobře. To bylo fajn.

Navštívil si dve farmy, ochutnal si ovčí syr, olivovy olej …

Na jedné farmě to do nás cpali hlava nehlava. Sýry, klobásy, hotová jídla – rostbíf, olivy plněné masem, a pak i lasaně. Já jsem doma maximálně na eidam a na měkké sýry. V tomhle moc nejsem gurmán… Ale tyhle stály za to.


Chodily kolem nás slečny s tácy a doplňovaly nám talíře na požádání. Fakt jsem si dal. Neznám názvy, to bych ani nepochytil. Ale bylo jich dost: s pepřem, s chilli, tvrdé, měkké…


Na druhou farmu jsme jeli hned potom, narvaní k prasknutí. Takže tam už to šlo jen lehce, decentně. Zprvu nám nabídli stoly s olivovým olejem, kde byly tousty polité právě olejem. Různými druhy – bazalkový, česnekový, pomeranč, citron… bylo jich hodně. A s chlebem to byla pecka.

Potom nám nabídli nějaké ryby, taky v oleji. Slané a moc dobré. A ve finále fazole. Ty byly super. Na ty jsem si ještě „našel místo“.

Celkově jsem se ten den úplně odrovnal.

Ich syr je skvelý … maju to iste mlieko ako u nas, v čom je podla Teba TEN rozdiel?

Jak říkám, doma na to moc nejsem. Mají v tom určitě nějaký grif. Jakože od koření přes přísady. Před námi ho dělali ručně, míchání, syřidlo atd. Ale dělají ho taky strojem. Fakt netuším. Měli jsme ale prohlídku i po kravíně. Krávy mají výběh, zvlášť vyhrazené místa na žraní, páření, dojení. Nevím, možná je to tím, že ty krávy mají lepší podmínky… 

Ascoli Picane – nezname mestečko … čo v ňom vidieť? Stojí to za zastávku?

Jak jsem říkal, obdivoval jsem domy, budovy, všechny stavby. Po celé Itálii. A líbilo se mi, že všude jsou u každého domu balkóny, terasy. A přitom v Ascoli a vlastně všude sedí Italové před baráčkem. Podle průvodkyně se mu říká jako naší Praze, Ascoli stověžaté. Z dálky to působí jako Transylvánie. Samé věže a kostely.

V noci by to vypadalo strašidelně.

Byli jsme v kostele. Průvodkyně nám ukazovala domy a fary, protože  tam je všude všechno svaté. A prošli jsme si historické centrum. Taky tam byla kašna, když se z ní napijete, splní se vám přání a budete navždy zdraví. A oni na to fakt věří. Byl tam jen jeden kostel, kam jsem se nedostal. Moc schodů a doprovod to nezvládl, to bylo jediné místo v celé Itálii, kam jsem se nedostal.

Pak jsme si dali kafe. Líbilo se mi, že vás nikde nenutí do placení. Čekají, až se ozvete, takže můžete sedět klidně i hodinu jen tak.

Italy jsem si oblíbil. Jsou hodně přátelští. To, co se o nich povídá, že jsou vyšinutí a hluční, není úplně pravda. I když pořád mluví a gestikulují, působí to jinak než u nás. Mile. Nikdo se nehoní. Všechno dělají v pohodovém tempu. Jak jsem psal minule, miluji ten zvyk siesty. Od 12 do 16 hodin. 

V té době se nedělá vůbec nic.

Samostatná kapitola je jízda autem. Na přechodech a na křižovatkách mají totální anarchii. Jede ten, kdo  chce. U nás by se za pokuty nedoplatili. Ale tak nějak mi to k nim sedí.

Musím říct, že Itálie je krásná země. A určitě se tam, i když mám v plánu projet postupně celý svět, vrátím. Stojí to za to.
Kdykoliv budete moci, nebojte se tam vycestovat. I na vozíku se dá. Až na pár bariér je, podle toho, co jsem viděl a zkusil, v tomto Itálie hodně napřed.

David Dovhun
Jsem Bloger, Hostitel přes AirBnB a Booking.com a autorem projektu Svoboda na vozíku. Jsem autorem eBooku Jak z depresí jednou provždy, Proč pronajímat přes AirBnB a další Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu. A mou vášní jsou plavání, fitness, cestování a hostitelství. Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 Klíčů jak se dostat z deprese i bez léků (POZOR-Není to návod, jak nebrat léky pokud už je užíváte)

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • FB Komunita
  • Ad
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 klíčů jak se dostat z deprese i bez léků

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky