Příběh se šťastným, ješte ne koncem…

 

Rok s rokem se schází. Ti, kterým se daří, i ti, kterým méně, si chtě nechtě dělají inventuru toho co za rok stihli a v lepším případě i naplnili, z toho co si na tento rok zadali.

Chtěl bych Vám říct příběh i když je delší než 1 rok.

Před 7 lety

jsem měl hluboké deprese, nastavený na OFF režim, kdy jsem ,,zase“ nemohl dělat nic, všechno mi dělalo potíže, navíc jsem byl úplný asociál hlavně zavřený doma . Hodně jsme se se švagrovou hádali. Denně jsme na sobě něco našli. Já byl nepřizpůsobivý, ona nesnášela mé stavy a dávala mi to sežrat. Bil jsem se s tím, že jsem na vozíku. Naoko se snažil hrát haura, že vše zvládám a ,,kopal’‘ do lidí kolem. Sám v sobě jsem byl ale ztracený.

Nenáviděl jsem se, nesnášel svůj život a neviděl žádnou budoucnost.

Útěk

V té době jsem ale dostal 200 tisíc na zakoupení auta. A po jednom výstupu se švagrovou jsem se sebral, sbalil a odešel z domu s tím, že mi bude lépe někde jinde. Byt jsem pustil a odešel s jedinou taškou.

Nejdříve jsem se cítil jako vítěz. Ubytoval se v hotelu za 2000 kč/den. Chodil na večeře. Pil jako velký mazák whisky s ledem. Prostě frajer. Po pár dnech se mi ale nálada a beznaděj začaly vracet. No, přidal jsem si více whisky, lepší podniky. Abych se cítil dobře. Ale změna žádná, nic. A když to nestačilo, řekl jsem si, že je to místem a že si někde zajedu.

Pronajímal jsem si chalupy a domy. A pobýval každý týden na jiném místě v ČR. Všechno bylo ale jako v mlze a peníze mi z toho ne a ne pomoct. No zase jsem přidal více whisky. Ale šlo to ještě dál. Nenávist a zároveň lítost, že jsem nikdo…

Když mi nestačila ČR jel jsem vlakem do Vídně, a pak na Slovensko… Všude to samé, cizinec jak v hotelu, tak i sám v sobě. Navíc peníze rychle docházely.

Skončil jsem až na Ukrajině. To už byla poslední štace. Jeden den jsem v Užgorodu propil zbytek peněz s jedním holanďanem. A navíc mne nechtěli vzít na hotel a já zůstal spát sám na vlakovém nádraží v čekárně. Kde jsem nakonec zůstal až do vyhoštění… Ano vyhostili mne…

Jelikož jsem byl mezi lidmi, můj stav se ještě zhoršil. K nenávisti se přidalo vědomí, že jsem fakt bez… nemám domov, peníze, jsem sám…

 

Na bodu mrazu

Musel jsem somrovat, abych měl na cigarety a jak jinak na pivo. A po pár dnech, kdy jsem se vždy zřídil a obtěžoval na nádraží lidi, došla cizinecká policie, že nádraží i Ukrajinu musím opustit…

Na druhý den mne strčili do autobusu směr ČR a bylo hotovo.

V ČR mi došlo, že se nemám kde vrátit. Vyškrábal se na most, ze kterého jsem chtěl skočit. Tehdy někdo zavolal záchranku a odvezli mne do Léčebny. Kde mi jak na sviňu doktor řekl, že mám vrozený depresivní syndrom a budu s ním žit do konce života. Brečel jsem, litoval se, zpytoval svědomí, nadával na život a snažil se vidět aspoň nějaký náznak dobrého. Až jsem dal revers a ,,šel se zabít“, skočil z přístavní hráze do výpustě.

Dal jsem si šanci.

Probral jsem se v nemocnici se zlomeninami pánve a žeber. A tehdy jsem si slíbil, že s depresemi žít nehodlám. Už ne. Dostanu se z toho jednou provždy. Nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

Už od dob puberty jsem se zajímal o psychologii. Někteří lidí mi říkali, že jsem psychoterapeut amatér, ať si udělám školu, silná osobnost. Hodně lidí jsem svým sebevědomím vytáčel 😀 A tak jsem oprášil své vědomosti a pomalu vzkřísil i své zadupané sebevědomí. Začal jsem žít tak, jak si myslím, že je to správné. Úpřímný sám k sobě.

Musím říct, že jsem si vedl dobře. Byl jsem šťastný a spokojený. Od roku 2011 do 2015 jsem byl bez depresí. Ano. V roce 2015 mě deprese zase dostala. Sešlo se více věcí a já je nedal. Ale od roku 2015 jsem zase v pohodě.

Splnil jsem si, že jsem byl a i teď jsem šťastný. Bez nějakých pochmurných nálad. Začal jsem si věřit, že vše zvládnu. A jde to.

A když se jen zamyslím, co jsem si splnil letos… Rozjel jsem podnikání. Nemyslím jen blogování a prodej eBooku, ale i pronájmy bytu. Byl jsem několikrát na dovolené. Více jezdím na různé akce. Zase sportuji. A hlavně, můj vztah s rodinou je lepší. Bez většího přemýšlení vím, že jsem šťastnější a spokojenější, než tehdy i než když tento rok začal. Po všech stránkách.

Z kluka, který přišel o domov a byl beznadějně ztracený s výhledem depresí do konce života jsem zase našel sám sebe, žiju šťastný a spokojený život, ve kterém dělám co mne baví a jsem v pohodě.

Vím, že před sebou člověk neuteče a pokud chce něco změnit. Je třeba začít v sobě a od sebe.

Vám přeji, ať Váš výpis za letošní rok stojí za to. A kdyby ne, máte další roky před sebou. Za starým rokem zavřete dveře, co Vám měl dát, to Vám už dal a začněte na novo. Jsou to Vaše oči, Vaše vidění světa. Dejte si tu práci vidět ho lepší.

Začít můžete kdykoliv, ať jste v jakémkoliv stavu, v jakémkoliv věku i postavení. Jde to…

,,Dokážeš-li o tom snít. Dokážeš to’’.— Walt Disney

Přeji Hezké svátky a Šťastný Nový rok.

 

David Dovhun

Jsem autorem eBooku
Jak z depresí jednou provždy Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu.
Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 věcí, které byste si měli umědomit, pokud nechcete být v depresi

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 věcí, které byste si měli uvědomit, pokud nechcete být v depresi.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • FB Komunita