Jak se tam jí a za co stojí?

img_0345

Druhá část rozhovoru s Renátou Mrozekovou, expertkou na Itálii a italské jídlo

Okrem Ríma si strávil niekolko dní aj pri mori

Ano, v Martinsicuru. Je to vlastně na druhé straně Itálie, na opačném břehu, cca 170 km od Říma.

Voda určite chladná, ale príjemná teplota vzduchu … ako si sa stravoval?

Znovu tě zklamu. První den šli všichni do pizzerie na večeři spojenou s ochutnávkami. Tam jsem nešel, protože jsme měl problémy s nohama. Asi bych to neuseděl.
Kromě výletů jsem se stravoval v apartmánu..

Maso jako takové jsem si nekupoval, protože jsem žádné kromě vakuovaného v obchodech neviděl. 
Jsou asi jen na zelenině…

Ale nakoupili jsme salámy. Sýry. Těstoviny. Zeleninu. Z toho jsem si dělal omáčky, které dělám doma. A ty byly moc dobré. Nechci hanit, ale naše supermarkety, je to rozdíl. Začnu asi nakupovat ve farmářských krámech.

Sýry mají jinou chuť a moc mi to nesedělo. Ty ovčí jsou fakt ovčí. Hutné.

Co ale bylo fajn – chodil jsem hodně na kafe do baru. A všude jsem dostal domácí koláčky.
Asi jim hodně záleží na tom, abyste se u nich cítili dobře. To bylo fajn.

Navštívil si dve farmy, ochutnal si ovčí syr, olivovy olej …

Na jedné farmě to do nás cpali hlava nehlava. Sýry, klobásy, hotová jídla – rostbíf, olivy plněné masem, a pak i lasaně. Já jsem doma maximálně na eidam a na měkké sýry. V tomhle moc nejsem gurmán… Ale tyhle stály za to.


Chodily kolem nás slečny s tácy a doplňovaly nám talíře na požádání. Fakt jsem si dal. Neznám názvy, to bych ani nepochytil. Ale bylo jich dost: s pepřem, s chilli, tvrdé, měkké…


Na druhou farmu jsme jeli hned potom, narvaní k prasknutí. Takže tam už to šlo jen lehce, decentně. Zprvu nám nabídli stoly s olivovým olejem, kde byly tousty polité právě olejem. Různými druhy – bazalkový, česnekový, pomeranč, citron… bylo jich hodně. A s chlebem to byla pecka.

Potom nám nabídli nějaké ryby, taky v oleji. Slané a moc dobré. A ve finále fazole. Ty byly super. Na ty jsem si ještě „našel místo“.

Celkově jsem se ten den úplně odrovnal.

Ich syr je skvelý … maju to iste mlieko ako u nas, v čom je podla Teba TEN rozdiel?

Jak říkám, doma na to moc nejsem. Mají v tom určitě nějaký grif. Jakože od koření přes přísady. Před námi ho dělali ručně, míchání, syřidlo atd. Ale dělají ho taky strojem. Fakt netuším. Měli jsme ale prohlídku i po kravíně. Krávy mají výběh, zvlášť vyhrazené místa na žraní, páření, dojení. Nevím, možná je to tím, že ty krávy mají lepší podmínky… 

Ascoli Picane – nezname mestečko … čo v ňom vidieť? Stojí to za zastávku?

Jak jsem říkal, obdivoval jsem domy, budovy, všechny stavby. Po celé Itálii. A líbilo se mi, že všude jsou u každého domu balkóny, terasy. A přitom v Ascoli a vlastně všude sedí Italové před baráčkem. Podle průvodkyně se mu říká jako naší Praze, Ascoli stověžaté. Z dálky to působí jako Transylvánie. Samé věže a kostely.

V noci by to vypadalo strašidelně.

Byli jsme v kostele. Průvodkyně nám ukazovala domy a fary, protože  tam je všude všechno svaté. A prošli jsme si historické centrum. Taky tam byla kašna, když se z ní napijete, splní se vám přání a budete navždy zdraví. A oni na to fakt věří. Byl tam jen jeden kostel, kam jsem se nedostal. Moc schodů a doprovod to nezvládl, to bylo jediné místo v celé Itálii, kam jsem se nedostal.

Pak jsme si dali kafe. Líbilo se mi, že vás nikde nenutí do placení. Čekají, až se ozvete, takže můžete sedět klidně i hodinu jen tak.

Italy jsem si oblíbil. Jsou hodně přátelští. To, co se o nich povídá, že jsou vyšinutí a hluční, není úplně pravda. I když pořád mluví a gestikulují, působí to jinak než u nás. Mile. Nikdo se nehoní. Všechno dělají v pohodovém tempu. Jak jsem psal minule, miluji ten zvyk siesty. Od 12 do 16 hodin. 

V té době se nedělá vůbec nic.

Samostatná kapitola je jízda autem. Na přechodech a na křižovatkách mají totální anarchii. Jede ten, kdo  chce. U nás by se za pokuty nedoplatili. Ale tak nějak mi to k nim sedí.

Musím říct, že Itálie je krásná země. A určitě se tam, i když mám v plánu projet postupně celý svět, vrátím. Stojí to za to.
Kdykoliv budete moci, nebojte se tam vycestovat. I na vozíku se dá. Až na pár bariér je, podle toho, co jsem viděl a zkusil, v tomto Itálie hodně napřed.

David Dovhun

Jsem autorem eBooku
Jak z depresí jednou provždy Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu.
Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 věcí, které byste si měli umědomit, pokud nechcete být v depresi

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 věcí, které byste si měli uvědomit, pokud nechcete být v depresi.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • FB Komunita