Jak jsem na tom…

Dlouho jsem nenapsal žádný článek a kromě videa minulý týden ani nehodil příspěvek na FB to víte.

To. proto, že sám jsem na tom zle. Deprese s osobní krizí dohromady. Trvá to rok, kdy jsem vykolejil ze svých kolejí… Nechci říkat, že na tom má zásluhu můj soused. Ale nenávist, kterou vůči němu mám nejde přehlídnout ani ignorovat.

Nebudu teď psát o něm. Na to jak nám je možná někdy mají vlliv druzí lidé, ale celkově je to o nás. Když nám něco vadí, měli bysme se zařídit tak, abychom toho ve svém životě měli co nejméně.

Já to neuhlídal, nejdříve jsem se tomu smál, pak ignoroval a nakonec začal pochybovat o sobě.

Až jsem nakonec odjel z domu. Cestuji po ČR a SK. Jsou dny kdy jen pracuji. Dny kdy jen odpočívám. Dny kdy cvičím a dávám se do kupy. A pak dny, kdy zase pochybuji jaký to má smysl.

Rozhoduji se co ráno udělám jako první. Začnu pracovat? Má to nějaký smysl? Měl bych cvičit? Není to dětinské? Nejsem magor? Že nevím pro sebe udělat aby mi bylo lépe?

Co bych dělal dříve? Co budu dělat teď, jestli to udělám, bude to správně? Chybí mi jistota v sebe sama. Vlastně jsem postupně očernil všechno co jsem za 2 roky vybudoval, web, pronájmy, hraní na kytaru, cvičení, psa, všechno jsem začal brát jako zbytečné. Pořád ten smysl.

Všechno co dělám mi příjde zbytečné.

Reviduji to kde jsem a snažím se z toho dostat. Ale je to co dělám dost? Stačí to? Komu?

Skoro každý den se ptám sám sebe, jestli jsem ještě ok.

A jsem zase u toho, žádný fungující vztah. To mne sráží dolů. Jsem opravdu takový zmrd a budižkničemu, že jsem pořád sám? Že nikomu nestojím za slovo, telefon? Ani přítelkyně ani přátelé. Nikdo. Občas mám chuť jen tak pokecat s někým. A na druhou stranu ani nevím o čem. Když už zavolám bývalým známým, připadám si jak mimozemšťan.

Vlastně mi došlo, že kromě práce zase nic nedělám.

Na druhou stranu, mi nejde o to někomu vylívat srdce. Nechci si stěžovat. Zatím se to nikdy nesetkalo s odezvou. Jednou v životě teda ano. Jednou v životě mi dávný přítel řekl, že je to o lidech. Sám tomu věřím. Ale nikoho takového nevidím.

Pak jsou dny kdy si řeknu, jsem v pohodě, začnu cvičit, číst nebo v kuse pracuji. Ale po pár dnech jsem zase v tom samém. Pro koho to dělám? Jaký to má smysl? Nebo ještě hůře. Narážím na lidi co mají připomínky na mou adresu. Stačí slyšet, to je magor, ten si věří nebo jen vidělas ho? A začnu o sobě pochybovat. Všechno si beru osobně.

Pak si říkám, co komu vadí. Nikomu neubližuji, starám se jen o sebe. Někdy zase, že bych každou připomínku chtěl trestat. Nadat. Ublížit. Když jsem dojel na 1 den den domů. Soused zase vyřvával, tak jsem střílel plynovkou do stropu.

Nesnáším když mne někdo soudí a kor když je to cizí člověk. A konkrétně jeho řvaní nedávám.

Pak si říkám, kde jsem udělal chybu, proč s nikým nevycházím, kde jsem ještě já, co skutečně chci. Co je důležité a co nechat být. Kurva vždyť se snažím být ok. Vycházet s lidmi. Snažím se dělat něco pro to ať se mám dobře.

Došlo mi, že jsem byl dlouho izolovaný od lidí. A s nikým jsem se nestýkal a teď se snažím být v kontaktu alespoň s komunitou podnikatelů na FB. I proto tento článek píšu. Začal jsem chodit na přednášky, psát si s psychology. Kvůli tomuhle webu. A občas jsem tak hotový, že pochybuji i o tom že to mělo smysl. Bylo to ze mne? Mám právo se dál snažit?

Snažím se den za dnem jít dál. Přes to jak mi je. Přesto, že pochybuji. Snažím se najít zase jistotu, klid pro sebe. A hledám způsoby, jak se z toho sebrat.

Kdyby šlo říct a vyhmátnout kde je ten problém, kde zabrat. Co zmáčknout. Kde co převrátit. Nebo zabít hřebík. Říká se, že život je jednoduchý. A já se snažím si to nekomplikovat.

Vím, že zítra je další den, a budu a chci fungovat. Chci obstát. Chci být ok. A pak začnu zase pochybovat. V ničem nevidím smysl. Nic co dělám mi nepříjde dost. Snažím se pořád držet. Nacházet možnosti jak a čím se dát dohromady.

Snažím se najít vidinu toho jak jsem ok. Držím se toho, že to přejde. Ale nevím co dělat.

Budu s vámi sdílet i tuhle svou stránku. Pravda je, že chci být úpřímný a kolem sebe nikoho nevidím. Nechci si stěžovat, ale chci říct někomu jak mi je.

David Dovhun

Jsem autorem eBooku
Jak z depresí jednou provždy Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu.
Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 věcí, které byste si měli umědomit, pokud nechcete být v depresi

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 věcí, které byste si měli uvědomit, pokud nechcete být v depresi.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • FB Komunita