A zase deprese a drtě.

Verze 2

No, měl jsem za to, že jsem se depek a hlavně úzkostí zbavil a nadosmrti ok. 

Je to tím, že jsem strávil necelý týden u sestry. Musel jsem. Nebo mne do ní dostalo uvažování nad blogem jako takovým, bazírováním nad tématem blogu (zase se s tím peru) a dalšími kroky i abych dokončil co jsem začal? eBook- Jak z depresí jednou provždy najdete zde>>

Asi obojí?

Nebyl jsem si sebou jistý. Spojilo se to dohromady.

Hned mne vyvedlo z omylu, že jsem byl u sestry vítaný, že se se mnou nebavila ani klika od dveří. A když už jakým stylem se baví. Když se o mě někdo baví jak bych tam ani nebyl. Tím stylem jako, tak co, jak dneska vypadá, mám se s ním bavit? Furt stejný, nemá to cenu.

Dvojsmyslné řeči… Po pár pokusech být aspoň trochu normální, jsem se samozřejmě zavřel. Zase mne to úplně rozhodilo. Po pár dnech už jsem radši nemluvil, jak taky kurva? Já si kromě slušnosti s nimi nemám co říct. Furt jsem si opakoval jsem v pohodě. Nebudu se hádat.

Už dlouho se s rodinou nehádám.

Další kapka, byl pohřeb nevlastního otce. Všichni lidi z rodiny, Dejve zase mizérie co? Slyšeli jsme. No však víš? Nevěděl jsem. Že Tě ničí feťácká banda, máš doma feťáky. Na pervitin jsem po 10.ti letech sáhnul jednou minulý rok. to když jsem se chtěl přestřelit. A vůbec, že mne honí mafie. Každý s Tebou manipuluje. Měl jsem se tomu zasmát, kde se to všechno bere… Ale už jsem v tom plaval.

No a pak krok k tomu pochybovat o sobě, žiju já život jaký žiju nebo si to namlouvám. Zajdu si na kafe, pokecat, sport. Ale je to zatím záležitost moje. Proč? jsem psal i tady . Nenašel jsem nikoho komu bych chtěl vykládat co se mi děje v hlavě. A zase, co chceš lidem říkat, když vlastní rodina se k tobě chová takhle, pochyboval jsem o tom co dělám.

Nějak mi chyběl hmatatelný důkaz, že žiju vlastními silami, že jsem za ten rok něco ušel.

Zase jsem si prošel od pochyb, beznaděje, nenávist ke světu, sobě, až k tomu, jak funguji. Říkal jsem si, co je pravda? Co vidí moje rodina? Nebo už jsem se dokázal odpojit od jejich vidiny mne? Co jsem vůbec dokázal? Fajn chodíš plavat. Posedět na kafe. Jezdíš na semináře. Chodíš mezi a bavíš se s lidmi jakože více. Jezdíš po víkendech na výstavy, kokotiny.

Zase jsem většinu z těch 2 týdnů prospal, o tom, že to je dobré budu psát v eBooku- Jak z depresí jednou provždy, ale místo klidu jsem se bil, že nestojím za nic. Spadl jsem do toho tak, že jsem se nedržel toho co na mne platí a funguje. Jen se tím vlekl.

Až jsem nakonec k tomu se jít s někým na kafe dokopal, tak to nevyšlo. Takové lidi mám 2. Vlekl jsem se v tom ještě pár dní a pak mi náhodou psala známá, jestli nejdu na kafe. Ok řekl jsem si. Když došlo na to co je, tak jsem to hodil na web a na sebe. Že jsem v prdeli. A pitval to.

Moc to nedávalo smysl. Nemohl jsem vychytit co mne tak zničilo. Pitval se ve webu, co chci, co nechci. A když došlo na rodinu, blikal mi majáček. Buď slušný, o rodině jen to dobré.

Po 4 týdnech jsem se dostal na koučink.

Vždycky řešíme hlavně práci, ale teď jsem ze sebe vysypal i toto a uvědomil si jakýma cypovinama se zabývám, co mne to drtí. Rodina, zdůvodňování, ospravedlňování, soucit s nimi, pochyby o sobě. Mám je rád i vidím, že jsou to svině.

Je to tak, zase…

celé je to o rodině. Myslel jsem, že se s nimi dá z dobré vůle vyjít. Nezavřel jsem dveře, před jejich ,,jedovatostí“. Oni mi ještě z dobrého srdce jeden den napíšou, že jsem tam nechal pelíšek pro kočku, druhý den píšou, že jsem je okradl. Teď vím, že pokud u nich nechám jen sebemenší náklonost, nebo co si můžou vykládat jako že to s nimi myslím dobře ,,myšleno lempl,“ tak se budou pořád držet svého. A já budu vždy za cypa.

Za těch 5 dní jsem si zase spálil vše co jsem vybudoval, jako by to ani nebylo. Pochyboval jsem o sobě. Vše jsem zase viděl černě a bez východiska. Žádný vztah ani aktivitu jsem neviděl, jako dobrou, které bych se mohl chytit, prostě jsem zahodil vše.

Došlo mi, že když máte vztahy vámi provázané skrz, ovlivňuje to celý váš život. A pak stačí málo. Spadnete jak domino. Nejde to zavřít jen pro něco. Jak říkal Freud, všechno přetrhat. Protože když tam něco necháte, bude vás to ničit.

Je třeba vybudovat vše na čistém stole, bez těchto vztahů. Ať je to kdokoliv.

Pořád se mi nedaří vidět vše jako že pozitivně, ale už jsem z docela ok. Zase chodím mezi lidi, začla mi sezóna koní. Tentokrát musím vše překopat od základů. Nebral jsem tak úplně vše co dělám a  jak žiju za své.  Nechal jsem někde pochyby, co když nejsem v pohodě. Přivedlo mě to i k tomu, že začnu pořádně hlídat co dělám, abych zase do budoucna neměl pocit, že nedělám nic. Nenechat si nakukat, že dělám něco jinak, špatně.

Být si vědom toho svého, proč to dělám a brát to naplno. Všechny chyby si stejně ponesu sám.

Všechno zlé je k něčemu dobré a možná to tak mělo být abych si uvědomil co je třeba ještě změnit. Více jak z toho ven najdete v eBooku zde>>

David Dovhun

Jsem autorem eBooku
Jak z depresí jednou provždy Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu.
Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 věcí, které byste si měli umědomit, pokud nechcete být v depresi

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 věcí, které byste si měli uvědomit, pokud nechcete být v depresi.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • FB Komunita