A co? Jsme to my.


Před pár dny jsem četl příspěvek jedné paní, že je v prde.. . Měla volat do práce a taky si chtěla zavolat k doktorce o léky. Bála se volat jak šéfovi, tak i doktorce. Bála se zavolat kamkoliv, že bude špatná.

Prožíváme to stejně, ať se jedná o fyzickou účast nebo jen o telefonický hovor.

Když jsem pracoval 16 hodin denně jako telefonista, někdy jsem do callcentra chodil se strachem, co bude, jestli to dám. Kolikrát jsem byl v hrozném stavu. Tak tak jsem zvládal volat a někdy to nestálo za nic.

Na tohle je nejlepší brát věci mechanicky. Vypustit všechno a soustředit se jen na to, proč tam jsem, na práci.

Když mne kolegové pomlouvali, že jsem mimo, někdo už by to na mém místě možná zabalil, ale řekl jsem si – živí tě to, děláš to proto, abys měl na účty i nějaké povyražení. A co? Bude zase lépe. A na to, že mě pomlouvají, seru, nikdo neví, čím procházím. S nikým z těch, co mne drbou, bych si na kafe nesedl, tak mne jejich názor nezajímá.

Jo, někdy jsem prostě nemohl. A ty dny byly. Pak jsem zavolal, že mám chřipku, bolesti zad. Cokoliv. Ale vždycky jsem věděl, že jsem udělal maximum. A dál jsem neřešil, co bude. Udělal jsem to pro sebe a nestaral se, jak to vypadá, co si kdo řekne.

Když se budete zajímat jen o sebe, bude váš život daleko lehčí a spokojenější. Proč na sobě pracovat a jak na to se dozvíte v e-booku zde>>

Panika i úzkost pramení většinou ze strachu, co se bude dít. Co si kdo o nás řekne. Co se stane. Vnímáte pravidla hry masek. A nejste si vědomi svého já. Myslíte si: Jsi dospělý, musíš nějak působit, musíš nějak vypadat. V hlavě vám běží film, na který si promítáte představy toho, co se děje mimo vás, a přikládáte tomu váhu. Nebo ještě hůře – sžíráte pod tím tlakem sami sebe.

Pravda je, že druzí to přejdou se slovy: To je magor a víc neřeší. Neberou si vaše chování tolik k srdci, proč byste to měli dělat vy?

Mám to jinak a myslím, že i přes své eskapády to mám nastavené dobře. Vždycky, i když jsem fakt špatný, vždy volám. Místo abych nešel, jdu.

Mám totiž za to, že přece nejsem puberťák, abych se bál své reakce. I když občas jsem byl fakt za mauglího. I když si druzí možná někdy řeknou: Ty vole, dívej se na něj. Jde o to, že je vždycky dobré ten krok udělat pro sebe. Zhodnotit to a vyvodit z toho závěry můžete potom.

Sami víte, že vaše sebevědomí se láme. Je vám mizerně, a když máte něco udělat a couvnete, tak jste na tom potom ještě hůře. Znám to. Když jsem byl u sestry, už jsem nějak počítal s tím, že je tady rodina a postará se o mne. Tak nějak automaticky jsem počítal s tím, že jsem v určitém bezpečí. Po pár týdnech se ovšem můj stav, mé sebevědomí rapidně zhoršilo. Přestal jsem si vážit sám sebe.

Proč?

Protože sami víte, že v dobré kondici byste zavolali.

Podvědomí tím dáváte vědět: Halóó… Zase to nezvládám. A ono říká: Dobře, budeme příště chodit kanálama.

Jak si máte o sobě myslet, že za něco stojíte, když se vyhýbáte životu. Návod, jak se sebou pracovat, najdete zde>>

Víte – sebevědomý člověk chodí vždy zpříma, protože si věří. Vždycky

dá svou hlavu na špalek

Vždy je u věcí celý, svým jménem i svými činy. A když něco zvorá? No tak co… On ví, že je jen člověk, i když nám se může zdát bohem. A ví, že dělat chyby je lidské.

A nejenom chyby, ale i přešlapy. A i když je mimo, jedná. Proč? Protože ví, že nikdo jiný se o něj nepostará.

Jen silní negativisti vás v hubě mají delší dobu. Ale pokud Vás někdo štve, pomlouvá, ozvěte se. Nebojte se ohradit.

Hodně dlouho jsem měl za to, že silní lidé jsou zticha a vše zvládají. Myslí si svoje. Ale bohužel i bohudík se za sebe někdy musíte postavit. Říci: Do huby si mne neberte! Překročili jste hranici! Jak jinak jim dát vědět, že jsou za čárou?

Nemusím vám vykládat, že jediný člověk, který s vámi zůstane do konce života, jste vy sami. Nikdo s vámi ani za vás nic neudělá.

Žiju tak od puberty, všechno, co mám a kde jsem, je výsledek mých rozhodnutí a činů, toho, co jsem udělal. Neříkám, že jsem v každých očích frajer, ani, že mám spousty přátel, miliony na účtě nebo bůh ví co. Ale můžu říct, že tam, kde jsem, jsem rád a můžu si za to sám.

Někteří z vás mi píšou, že jsem frajer, silný… Nejsem. Jen si uvědomuji, že pokud mám něco získat, něčeho dosáhnout, něco mít nebo mít na co vzpomínat, pokud si mám sám sebe vážit, musím pro to něco udělat.

A co na tom, že nebudu stoprocentní, milý, výřečný, okouzlující, energický? A co?

Jasně, taky si někdy řeknu, dnes si dám oraz, nikam nejdu, ani nebudu nic řešit. Ale je to moje rozhodnutí. Už nějaký čas se snažím rozumět sobě a pokud vím, že je něco špatně, dám si oraz.

Dělám si taky plány, vždy den předem. Večer si sednu a napíšu si, co chci zítra zvládnout. Dělat si plány večer je lepší v tom, že dnes už jsem něco udělal, mám ze sebe dobrý pocit a ještě nejsem ovlivněný náladou, kterou můžu mít po ránu.

Jedna věc je padnout pod tíhou světa, že vše je těžké, černé atd. A druhá věc je říct si, jsem ve špatném stavu, proto do sebe investuji a dám si čas. Třeba jen vypnete, cíleně si lehnete a budete přemýšlet, pustíte si film, pokud víte, že vám něco dělá dobře, udělejte to. Jak jinak se chcete dát dohromady než tím, že pro sebe něco uděláte? Povinnostmi? Určitě ne.

Jestli máte nějaké otázky, budete potřebovat poradit, napište mi na david@daviddovhun.cz nebo pro rychlou radu tady přes LIVE chat.

David Dovhun

Jsem autorem eBooku
Jak z depresí jednou provždy Pomáhám lidem z depresí. Krok za krokem, k aktivnímu a spokojenému životu.
Více o mne si přečtete zde>>

Stáhněte si ZDARMA:

9 věcí, které byste si měli umědomit, pokud nechcete být v depresi

Stáhněte si kompletního průvodce jak a čím zvládnout boj proti depresi. Jsou v něm základní principy myšlení, které potřebujete vědět, abyste byl se svým životem spokojený.

Komentáře
  • Stáhněte si ZDARMA

    9 věcí, které byste si měli uvědomit, pokud nechcete být v depresi.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • FB Komunita